Na první pohled může Jižní Město působit jako krajina panelových domů, širokých komunikací a rozsáhlých sídlišť. Stačí se však vydat na procházku mezi Chodovem, Opatovem a Háji a pozorněji se rozhlédnout. Ve vnitroblocích, parcích, před školami i u stanic metra se ukrývají desítky soch, plastik a výtvarných detailů, které jsou často staré stejně jako samotné sídliště.

Velká část zdejších děl vznikla v 70. a 80. letech 20. století, kdy bylo výtvarné umění běžnou součástí nově budovaných veřejných prostorů. Umělci pracovali s bronzem, kamenem, keramikou, mramorem i tehdy moderními umělými materiály. Díky tomu dnes Jižní Město nabízí neobvyklou venkovní galerii, kterou je možné navštívit kdykoliv a zdarma.
Projděte si všechna umělecká díla a poznejte je osobně. Trasa je dlouhá zhruba 12 kilometrů a je vhodná pro kočárek i kolo.

Kladina neboli „Nafoukaná“

Bronzovou sochu dívky balancující na kladině vytvořil Jaroslav Hladký v roce 1985. Postava působí na první pohled sebevědomě, možná až trochu domýšlivě, čemuž odpovídá její lidové označení „Nafoukaná“.

Kamenné pítko

Kamennou plastiku vytvořil v 80. letech sochař Jan Hendrych. Nejde pouze o dekorativní objekt, ale o příklad propojení umění s praktickou funkcí.

Právě podobné realizace byly pro veřejný prostor druhé poloviny 20. století typické. Umělecké dílo nemuselo stát na vysokém soklu a být určeno jen k pozorování. Mohlo zároveň sloužit jako pítko, kašna, posezení nebo orientační bod.

Hladový a žíznivý Ježíš

Socha pracuje s neobvyklým zobrazením Ježíše jako člověka trpícího hladem a žízní. Nezdůrazňuje okázalost ani moc, ale lidskou zranitelnost, soucit a potřebu pomoci druhým.

Kosmonauti

Jedním z nejvýraznějších děl na trase je bronzové sousoší Kosmonauti, které vytvořil Jan Bartoš v roce 1979. Dvě postavy v nadživotní velikosti představují československého kosmonauta Vladimíra Remka a sovětského kosmonauta Alexeje Gubareva.

Sousoší připomíná jejich společný let v kosmické lodi Sojuz 28 v roce 1978. Vladimír Remek se tehdy stal prvním člověkem ve vesmíru, který nebyl občanem Sovětského svazu ani Spojených států amerických.

Dílo úzce souvisí také s historií Jižního Města. Dnešní stanice metra Háje se při svém otevření v roce 1980 jmenovala Kosmonautů a nesla jméno celého tehdejšího náměstí. Socha tak nebyla pouhou výzdobou, ale součástí promyšlené identity nově vznikající čtvrti.

Květ

Kovovou plastiku Květ vytvořil v 80. letech Vladimír Janoušek, jeden z významných představitelů českého sochařství druhé poloviny 20. století.

Delfíni

Bronzovou plastiku Delfíni vytvořil v roce 1986 sochař Ladislav Kovářík. Dvě stylizovaná těla delfínů vytvářejí kruhovou, dynamickou kompozici.

Mládí

Kamennou plastiku Mládí vytvořil Jan Bartoš v roce 1984. Kompozici tvoří tři ženské postavy, které jsou k sobě otočené zády.

Na rozdíl od realisticky pojatých Kosmonautů zde autor pracuje s mnohem obecnějším tématem. Mládí představuje jako období síly, krásy, růstu a očekávání. Trojice postav může symbolizovat různé podoby jedné životní etapy, ale také vztah jednotlivce ke společenství.

Při prohlížení je dobré plastiku obejít ze všech stran. Nemá jediný hlavní pohled – její kompozice se při pohybu diváka postupně proměňuje.

Sova

Bronzová plastika sovy na žulovém soklu pochází z roku 1985 a jejím autorem je Václav Frydecký.

Sova bývá tradičně spojována s moudrostí, poznáním a schopností vidět věci, které ostatním zůstávají skryté. Frydeckého zvíře není zpracováno jako dokonale realistická studie. Autor jeho tělo zjednodušil a zdůraznil charakteristickou hlavu, oči a celkovou siluetu.

Sedící dívka

Sochu Sedící dívka vytvořil v 80. letech Vladimír Kýn. Klidně odpočívající postava představuje nenápadný protipól monumentálních a ideologicky laděných děl své doby.

Keramický obklad výdechu garáží

Ne každé umělecké dílo musí mít podobu samostatně stojící sochy. Sochař a keramik Aleš Werner vytvořil v roce 1985 glazovaný keramický obklad technického výdechu garáží.

Objekt, který by jinak pravděpodobně působil jako nezajímavá součást technické infrastruktury, dostal díky keramice barvu, strukturu a originální vzhled. Dílo je dobrým příkladem takzvané spolupráce výtvarníka s architektem.

Rodina

Keramickou plastiku Rodina vytvořil Antonín Bartoš v roce 1987. Motiv rodičů a dítěte patřil mezi častá témata umění určeného pro obytné soubory.

Alfa

Mramorovou plastiku Alfa vytvořil v 80. letech Bernard d’Ambros. Její název odkazuje na první písmeno řecké abecedy, které bývá chápáno jako symbol počátku.

Abstraktní dílo nemá jednoznačný výklad. Může připomínat znak, zárodek, bránu nebo tvar, který se teprve začíná rozvíjet. Právě otevřenost různým interpretacím je jednou z hlavních vlastností abstraktního umění.

Gemma

Socha Gemma od Michala Trpáka vznikla v roce 2020 a představuje na trase výrazný vstup současného umění.

Latinské slovo gemma může označovat drahokam, perlu, pupen nebo zárodek. Dílo tak lze chápat jako objekt ukrývající něco cenného, co se postupně otevírá nebo roste.

Dynamický růst

Plastiku z umělého kamene vytvořil v roce 1987 sochař Miroslav Jirava. Už samotný název Dynamický růst napovídá, že hlavním tématem díla je pohyb vzhůru, proměna a rozvoj.

Vlny života

Plastiku Vlny života vytvořil v roce 1987 Jaroslav Vacek. Také v tomto případě byl použit umělý kámen.

Dílo je založeno na rytmickém střídání zaoblených tvarů, které mohou připomínat vodní hladinu, proudění nebo jednotlivé fáze lidského života. Vlna se zvedá, dosahuje vrcholu a znovu klesá – podobně jako se střídají období úspěchu, klidu a nejistoty.

Holubice

Sousoší dvou letících holubic vytvořila v 70. letech Marie Uchytilová. Motiv holubice je tradičním symbolem míru, svobody, naděje a dobrých zpráv.

Marie Uchytilová je známá především jako autorka sousoší dětských obětí války v Lidicích. Také její Holubice lze proto vnímat jako připomínku míru a hodnoty lidského života.

Spirála

Kovová plastika ve tvaru spirály pracuje s jedním z nejstarších symbolů, který se v umění objevuje napříč kulturami.

Klikující autobus neboli London Booster

Jedním z nejmladších a nejznámějších děl na trase je Klikující autobus od Davida Černého. Vznikl při příležitosti Letních olympijských her v Londýně v roce 2012.

Základem díla je typický červený londýnský dvoupatrový autobus, ke kterému autor přidal obrovské mechanické paže. Autobus se s jejich pomocí zvedá a provádí kliky, přičemž vydává zvuky připomínající sportovní výkon.

Dílo spojuje několik snadno rozpoznatelných symbolů: červený autobus zastupuje Londýn, kliky fyzickou námahu a pohyb olympijský sport. Výsledek je humorný, trochu absurdní a pro Davida Černého typicky provokativní.

Sluneční vůz

Pískovcovou sochu Sluneční vůz vytvořil Ivan Jilemnický v roce 1998.

Název může připomínat starověké mýty, v nichž bylo slunce převáženo po obloze na voze taženém koňmi. V evropském prostředí je známý například řecký bůh Hélios, podobné motivy však nacházíme i v dalších kulturách.

Metamorfózy roku

Soubor pískovcových soch vytvořila Ellen Jilemnická v roce 1998. Název Metamorfózy roku odkazuje k proměnám přírody během jednotlivých ročních období.

Díla lze vnímat jako symboly jara, léta, podzimu a zimy, ale také jako obecnější připomínku plynutí času.

Svatý Izidor

Socha svatého Izidora připomíná dobu, kdy Chodov ještě nebyl součástí rozsáhlého městského sídliště. Svatý Izidor z Madridu je uctíván jako patron rolníků, zemědělců a dobré úrody.

Původní barokní socha pocházela pravděpodobně z poloviny 18. století a stávala naproti vstupu do chodovského panského dvora. Dvůr byl v 70. letech 20. století zbořen v souvislosti s výstavbou dnešní Türkovy ulice. Původní socha se později ztratila a na jejím soklu zůstal pouze jednoduchý betonový křížek.

V roce 2010 nechalo místní sdružení na historický podstavec umístit novou sochu svatého Izidora. Dílo tak propojuje současnou podobu Chodova s jeho zemědělskou minulostí a připomíná, že pod dnešními silnicemi a obytnými domy se skrývá mnohem starší krajina.

Oko a duch

Kovovou sochu Oko a duch vytvořil Václav Frömmel v roce 2005. Výrazným prvkem díla je oko, které bývá symbolem vidění, vědomí, poznání i vnitřního světa člověka.

Geometrické tvary

Autorem díla z roku 1987 je Jan Bartoš. Plastika pracuje se základními geometrickými prvky, především trojúhelníkem a koulí.

Fotogalerie